Dominiku, jak ses vůbec dostal k hokeji?

Díky bratrovi, který hokej hrál (nyní dělá rozhodčího). S rodiči jsme se na něj chodili dívat a já ve zhruba třech letech už jsem byl na ledě.

Brána pro Tebe byla hned jasná volba?

Netuším, jestli hned, ale víceméně ano. Nevím, co je na tom pravdy, ale když bylo Nagano, tak jsem budil rodiče a ptal se, kdy už budeme hrát. Koukal jsem se na naše zápasy a hrál si na Hašana, takže odmala jsem měl jasno. Sice mě přemlouvali hlavně trenéři, abych hrál vepředu, že jsem byl šikovný, ale já byl rozhodnutý. Raritou je, že v útoku jsem byl pravák a v bráně levák…

Začínal jsi na Slavii

Ano, je to tým mého srdce, jsem odchovanec a fanoušek i fotbalu, na který, když můžu, tak chodím. Myslím, že to má tak většina, tam kde začne, tak je s tím klubem spjatá a já to mám úplně stejně. V O2 Aréně jsem pak chodil na hokej i do kotle fandit. Bylo vtipný, že jsem se pak mohl hrát s legendama Kolařík, Novák v jednom týmu.

Jak se pak zrodil přestup do Plzně?

Svými výkony jsem si řekl o nabídku z extraligy a Slavia v tu dobu neměla ambice hrát nejvyšší soutěž. Takže jsem byl rád, že se ozvala Plzeň.

A v Plzni jsi hned chytil šanci za pačesy

První rok jsem měl odchytáno přes čtyřicet zápasů v základní části, dalších čtrnáct v play-off, kde jsme vypadli v semifinále, v sedmém zápase. Situace ale byla taková, že se před sezónou Míra Svoboda vrátil do Plzně a já měl být jako dvojka, jenže Míra dostal nabídku z NHL, odešel. Plzeň sháněla gólmana, padaly tam jména jako Pavelec, Laco… Nakonec angažovali Milčakova, ze začátku jsme se střídali, ale pak už jsem chytal já víceméně.

Takže na Plzeň vzpomínáš jenom v dobrém

Určitě, děkuji jim za hodně, dali mně přesně tu šanci, díky které i teď třeba můžu být v Pardubicích. Ty lidi okolo hokeje tam jsou super, pracuje se dobře s mládeží a i s nízkým rozpočtem se dělají dobré výsledky.

Tvůj konec v západočeské metropoli po hokejové stránce ale nebyl ideální

Určitě, se*e to, měli jsme jít přes Olomouc dál v play-off. Určitou roli sehrálo i to, že nám chyběla podpora v hledišti. V Plzni obzvláště…Když jsme hráli doma, byli jsme silní, ale vyjeli jsme ven a byli poloviční. Byla škoda, že jsme se domácí zápasy nemohli opřít o diváckou kulisu.

Pak přišel přestup do města perníku, řešil jsi i jiné nabídky?

Díky covidové době, kdy se nevědělo, co a jak bude v zahraničí, jsem měl nabídky z extraligy, ale vybral jsem si Pardubice.

Zabydlení proběhlo v pohodě?

Jojo, sice jsem ze začátku věděl jen, kde je zimák, že vedle je obchoďák, toť vše. Teď už ale dobrý, vše je poblíž, všude se dá dostat na kole, pěšky. Auto tady člověk vlastně ani nepotřebuje.

Kde se zde točí nejlepší Plzeň, už víš?

Měl jsem v Besedě, u Patrika, kde byla dobrá, jinak jsem zatím neměl tolik možností porovnávat, ale pár tipů už jsem dostal.

Ví se o Tobě, že jsi i vášnivý rybář

Ano, v létě jsem chodil na kapry, teď co začíná přituhovat, tak spíše na dravce. Pod zdymadlem jsem nachytal paradoxně nejhezčí ryby, baví mě to. Chodí se mnou navíc Matej Paulovič, takže se třeba po tréninku sebereme a jedeme vyzkoušet nové místo.

A je známo, že i rád jezdíš na kole

Určitě, rád jezdím na kole, kde to člověk nezná, rád objevuji nová místa. Třeba na chatě, na Sázavě, přítelkyně má chalupu na Orlíku, takže projíždím místa v okolí bydliště. Tady to tolik ještě projeté nemám, pár okruhů jsem dal, ale nezbýval na to čas.

V Pardubicích tvoříš brankářskou dvojici s Milanem Kloučkem, se kterým ses potkal na reprezentačním kempu

Tam jsme se poprvé setkali, Milan je v pohodě. Trávili jsme spolu volný čas a i teď děláme vtípky, máme k sobě i skvělého trenéra gólmanů, se kterým tvoříme super partu, doufám, že to je znát.

Od trenérů na začátku sezóny bylo jasně řečeno, kdo začne jako jednička?

Nene, je to i vidět, že to nebylo rozdělený, kdo bude jednička. Možná postupem času, jak se bude blížit play-off, tak jeden z nás bude chytat častěji. Samozřejmě, člověk chce chytat více, ale s Milanem jsme soudný a vidíme, že to funguje, nám se daří, ale hlavně týmu, že jsme nahoře.

Máme za sebou půlku sezóny, jak jí hodnotíš?

Zatím spokojenost, samozřejmě očekávání obrovské, ale není to sranda. Přišlo dost nových a dobrých hráčů, což neznamená, že lusknutím prstů se začne hned hrát o první místo. Musí si to sednout, zatím se nám to ale daří, partu máme dobrou. Ještě tam jsou ale výkyvy, kdy pár zápasů zahrajeme dobře a pak vybouchneme, je potřeba to ustálit.

A z osobního hlediska, který zápas ti vyloženě sedl a naopak, na který bys zapomněl?

Strašně rád samozřejmě vzpomínám na první zápas s Plzní, kde hned byla nula a pak zápas na Spartě. Naopak mě vyloženě naštval domácí zápas se Spartou, kde to ode mě nebylo ideální a samozřejmě zápas s Hradcem, celé utkání se cítím dobře a ke konci tam napadají takové „jebky“

Zápas s Hradcem nebyl jediný, který jste ztratili v závěru

Bylo to na palici, takových bodů, co jsme promrhali. Říkal jsem si, že to snad není možný. Většinou jsme dostávali góly v závěru jak přes kopírák z brankoviště, kde jsme nebyli důrazní a propadlo to tam. Museli jsme si sednout a něco k tomu říct.

Poslední domácí zápas se zase ale naopak podařilo vyrovnat v posledních minutách. To už bylo ale před pouhou tisícovkou diváků, kvůli restrikcím. Jak z pozice brankáře vnímáš tuto skutečnost?

Musím říct za sebe, že jsem rád i za těch tisíc lidí. Vnímám, že tam někdo je a podporuje. Bohužel rozdíl je, když ti přijde tisíc lidí v Olomouci a pak tisíc ve velké hale tady nebo v O2 Aréně.

Myslím, že kdybychom se v co největším počtu měli sejít až v dubnu na Pernštýňáku, nikdo by nebyl proti… Bylo by to hezký, uděláme pro to všechno.