Když vyšlo najevo, že se Dynamo zúčastní turnaje v Itálii, neváhal jsem ani chvíli a začal spolu s ostatníma plánovat cestu. Výjezdy do zahraničí mají své kouzlo, ať už to v minulosti bylo několikrát Švýcarsko, Itálie, Rakousko. Poznáte vždy místní kulturu, zvyky, gastronomii, ale hlavně krásnou přírodu. Když to navíc můžete spojit s hokejem a povzbuzováním Dynama, není co řešit…
Odjezd je naplánován na čtvrtek 22h, abychom nic nepodcenili, scházíme se s předstihem v menším počtu na Gala, kde nabíráme sílu v podobě jídla a tekutin (někdo medů)
Řidič (kalí vodu, předsedo) nás nabere téměř na minutu, u Arnošta se nalodí zbytek posádky a může se vyrazit na dlouhou cestu. Jen je škoda, že nakonec bus byl jen z poloviny zaplněn, na druhou stranu mohl každý mít dvousedačku a více místa pro sebe.
Cesta probíhala v klidu, o zábavu se nám staral hlavně Školňa, kde jeho brekekekeke onanokekeke nakazilo celou posádku a po zbytek výjezdu byl tento výlev častou interpretací nás všech. Kdo se chce zdokonalit a na novou sezónu být připraven do kotle, nechť se inspiruje zde Watch | Facebook
K ránu už se blížíme k cíli, probouzí nás sluníčko a krásné hory z obou stran. Ranní kafe na benzince po probdělé noci pomůže. Chudák Míra (náš věrný „sparťan“) nestartuje den ideálně, nejprve si chtěl pochutnat na velkém kafíčku, místo toho se musel spokojit s panákem kafe a pak ho místní Fantozzi vyhuboval, že močí mimo vyhrazené místo. Míro klid, hlavně, že tipáč vychází!
Na naši základnu hotel Heide Park přijíždíme v dopoledních hodinách, pokoje se nám teprve chystají, tak se vydáváme společně do města na oběd a ochutnat místní pivko a jídlo.
Nacházíme restauraci se zahrádkou, kde se řada z nás zdokonaluje v německém jazyce. Místní kumpáni a legendy se s námi začínají dávat do rozhovorů, asi jsme jim přišli sympatický, když někomu zaplatili i drinky. Krásná servírka Vivian po srdceryvném přesvědčování Kuby si přeci jen vzala na sebe dres DynamoFans a zapózovala. Místní pivo nás zatím neoslovilo, s jídlem to bylo lepší – kde jinde si dát špagety, že ano… Jen toho salátu bylo moc, že Matouši?
Konečně jsme se ubytovali, obdivujeme z balkónu panorámata a hurá do hotelového bazénu. Klára – opalovací živel, bez ostychu sundává vršek, dává volnost svému poprsí, což u některých vzbudí velký zájem a rádi by se přesvědčili, že skutečně nejde o repliky.
Někdo dospává ještě cestu, jiní už se chystají pomalu na večerní zápas. Nutno poděkovat hotelu, že jsme mohli konzumovat bez problémů svá plechovková piva, kterýma nás zásoboval řidič busu.
Po různých drobných zmatcích se dostáváme na etapy konečně na zimák, kde se odehraje turnaj. S fanoušky Augsburgu se zdravíme, někdo vymění šály, ochranka se přesvědčí, že nemáme žádné pyro a můžeme obdivovat malebný zimáček. Míříme rovnou do fans zóny, kde to žije po celý víkend, dopomáhá tomu DJ, zpívají se chorály, tančí se, pije se, prostě zábava ve velkém. Zde se scházíme o přestávkách i po zápase, kde nám zahrál DJ i Máju od Karla v německém podání.
K hokeji samotnému se není třeba vyjadřovat, my se snažíme podporovat, snad jsme byli i slyšet. Jsou ale mezi námi i tací, kteří i přesto, že váží dlouhou cestu, tak pak jen po celý zápas nehnutě sedí…A pak je tady náš Míra, který byl usvědčen na fotkách, že se věnuje raději livesportu – černý puntík Míro.
Vítězíme, budeme hrát finále, takže spokojenost, objednáváme taxiky zpět na hotel. Jelikož náš řidič vzal oslavy po svém, zůstal ve fans zóně, nemáme možnost už si dát pivka, tak jdeme spát.
V sobotu máme volný den bez hokeje, tak plánujeme výlet po místních horách. V pobytu máme zahrnutou snídani, u které si přijde každý na své. Jen naše Vlaďka – „potížistka“, ráno nevstala pravou nohou a začíná brblat už u snídaně.
Dopolko vyrážíme směr zřícenina Castelfelder. Počasí nám přeje, cesta náročnější (netušíme, co nás čeká odpoledne), kvitujeme proto zastávku se studenou vodou, ze studánky. Přímo na místě se kocháme rozhledem. Cestou zpět se stavíme na oběd v pizzerii, kde nás překvapila nízká cena za jídlo a pití. Takže po špagetách další klasika k obědu – skvělá pizza. S plnými žaludky chceme ještě dojít k vodopádu. Rovinu střídají ostré schody, které nekončí, kyslík dochází a sluníčko pálí čím dál více. Že to předseda nemá někdy jednoduché jsem se přesvědčil v tu chvíli, když lapal po dechu, volala mu naše „potížistkaů“ (zůstala na hotelu celý den), zda by jí nepřinesl něco k jídlu… Když u předsedy nepochodila, šla na pokoj za Kubou, který si při vstávání z postele zlomil prsty u nohou. Vlaďka sbírala puntík, za puntíkem…
Naše horská výprava došla nahoru k vodopádu, který viděla z dálky, zase jsme se mohli z výšky dívat na celé město Ora a do dáli na Bolzano. Unavený po túře jsme zbytek dne trávili u bazénu, kde místní pingl a údržbář zároveň balil Kláru (a to jí neviděl v bazénu bez vršku). Kláru to ovšem nevzrušovalo a k ničemu nedošlo. Tudíž Klára získává puntík, protože v rámci kolektivu nemyslela na naše blaho. Vlaďka konečně o samotě mohla vychutnat večerní menu, jen dezert odmítla a nerozdělila se – další puntík. Po 22h nastolen noční klid, fotka u osvíceného bazénu a na kutě.
V neděli musíme do 10h vyklidit pokoje, finále hrajeme od 20h, takže celý den volný. Ráno po snídani zkouším ve městě sehnat ještě magnetky, ale je to marný, poprvé člověk domů přijede bez magnetek. Po rozloučení s hotelem, obzvláště s naším pinglem nás Martin vyváží na vyhlídku, kde máme celé město Ora na dlani. Zastavujeme se i v sadu, kde mj. kupujeme jablka a vína domů. Zde jsem ušetřil deset éček, paní prodávající mi víno dala zdarma jako prezent, myslela si, že jsem řidič, inu, proč ne…
Po nabažení se výhledů vyrážíme na celý den k jezeru Kalterer. Po obhlédnutí zjišťujeme, že koupání je možné pouze z mola nebo si půjčit šlapadla. Někdo volí přilehlý bazén, jiní oběd v restauraci s výhledem na jezero. Pak se přeci jen domluvíme a na hodinu si zaplatíme šlapadlo a obdivujeme přírodu z teplého jezera. Čas utekl a jedeme kluky podpořit za první letošní trofejí, což se nakonec povedlo. Užíváme si vítězství ještě ve fans zóně, poděkujeme klukům za dobrou reprezentaci a můžeme spokojeně vyrazit směrem k domovu.
Jak už jsem na začátku zmínil, zahraniční výjezdy jsou prostě vyjímečné (ne když jedete třeba na Kladno). Obzvláště, když se sejde správná parta lidí.
Hlášky výjezdu – brekekekeke onanokekeke, máš puntík, neřvi na mě
Potížistka výjezdu – Vlaďka (máme Tě ale stejně rádi)
Jéňa # 95
